Tajemství měření času 1: Sluneční hodiny

Žaneta Caletková | 25. 1. 2019

Už od počátku věků se naši předkové snažili orientovat v čase, určovat rozdílná roční období, porozumět přírodním úkazům a rozluštit záhadu jejich původu. Jak to ale dělali?

Když v dnešní době pomyslíme na hodinky, většině z nás se okamžitě vybaví buďto hodinky digitální nebo klasické analogové. Se špičkovou kvalitou si potom spojujeme hodinky švýcarské, s nadčasovostí zase známé hodinářské značky – Michael Kors nebo Daniel Wellington patří jen mezi několik málo příkladů. Co nás ovšem napadne, když ve svých myšlenkách zabloudíme hlouběji do minulosti?

Představíme si starožitné kapesní hodinky anebo možná hodiny přesýpací, jejichž podobu známe zejména z pohádek? A napadne nás ještě něco dalšího?

Naši dávní předchůdci si svým vlastním způsobem zaznamenávali běh dnů i významné události, které se udály, a které toužili přivolat zpět. Kdo nebo co dovedlo způsobit hlasité dunění hromu nebo náhlé zatmění Slunce? Snad hněv samotných bohů, mocných bytostí, které řídí čas a překračují prostor?

Život v jeskyních byl protkán pověrami a úspěšný lov s sebou přinášel potřebu si vzpomínku na něj zachovat, prožít ji znovu, udržet si úspěch i v budoucnu. Jeskynní malby byly symbolem síly lovců a poctou usmrceným tvorům. Ve starších kulturách se lidé dokonce snažili vést si kalendář. Dokladů se nedochovalo mnoho – jako důkaz zůstalo pár starých galských kalendářů a starší, megalitický kalendář, nalezený v irském Knowthu. Existují však zřejmé důkazy o tom, že se lidé v minulosti řídili, jak lunárním cyklem, tak pohybem Slunce a předpokládá se, že i pravěký kalendář se řídil slunečním a měsíčním cyklem.

Už od starověku existovalo několik způsobů, díky nimž lidé zdárně měřili čas. Mezi tyto způsoby patřily například sluneční nebo vodní hodiny. Ve starověkém Egyptě se lidé časově orientovali díky slunečnímu stínu a jejich sluneční hodiny se nepodobaly ničemu, co známe dnes.

Záhada slunečních hodin

Jak už je z názvu patrné, sluneční hodiny jsou závislé na pohybu Slunce. Značí se většinou římskými číslicemi a lze je považovat za nejstarší (přesněji nejstarší objevený) typ hodin. Mohly vzniknout již před tisíci let. Jako první ukazatel slunečních hodin se nejspíše používal dřevěný kolík, který se zarazil kolmo do země a stín, který vrhal, ukazoval ubíhající čas.

Sluneční hodiny starých Egypťanů vypadaly jako vysoké a majestátní svislé obelisky. Jejich účel byl hned dvojí: sloužily jako pocta egyptskému bohu Slunce Re (nebo taky Ra), a zároveň měly určovat čas. Jakým způsobem z nich Egypťané konkrétní čas vyčetli, ovšem dodnes není zcela jasné. Pravděpodobně nepoužívali kruh s hodinovými dílky jako Řekové, ale mnohá tvrzení se v tomto ohledu rozcházejí. Dílkování se objevilo až později – nálezy pocházejí z 15. století př. n. l.

Řekové objev slunečních hodin převzali od Babylóňanů a jejich zjištění i nadále rozvíjeli (díky pokročilejším matematickým znalostem). Tato technologie se tak postupně zdokonalovala. Hodiny mohly ukazovat nejen časové údaje, ale zároveň mohly fungovat jako kalendář.

Slunečních hodin se rozhodli využívat i staří Římané, kteří vycházeli z řeckých konstrukčních principů. Největší sluneční hodiny antického světa vznikly přibližně roku 10 př. n. l. Byly postaveny v Římě a vévodil jim mohutný třicetimetrový obelisk.

Sluneční hodiny se v různých kulturách lišily. V řeckém světě se den rozděloval do 12 stejných částí. Čas se ale podle ročního období měnil. Jelikož využívali tzv. nodus a přesné přímky, stalo se, že například v zimě byla hodina výrazně kratší. Vikingové zase den dělili jen na 4 části.

Přesnost slunečních hodin nebyla dokonalá. Původní koncepce tohoto ukazatele, podávala přesnou časovou informaci jen o jarní a podzimní rovnodennosti. Jejich další nevýhodou bylo to, že nedovedly ukazovat čas v noci. Proto postupně vzniklo mnoho dalších typů hodin, které využívaly zcela jiného principu.

V islámských zemích vyvinuli ve 14. století n. l. přesnější způsob, který byl dán změnou směru gnómonu. Ten už totiž nebyl umístěn kolmo k zemskému povrchu, ale byl určen osou rotace Země, směrem k Severce. Tento způsob byl postupně přenesen i do evropských zemí.

Typy slunečních hodin

Typů slunečních hodin je hned několik a jejich skladba se liší. Některé fungují na principu hodinového úhlu (např. polární nebo rovníkové), můžeme rozlišovat i hodiny polední (jinak by se daly nazvat světové). Existuje rovněž přenosný typ – orientuje se buď slunečním svitem nebo poledníkem. Hodiny, které se orientují na poledník, musí však být přesně přizpůsobeny konkrétní zeměpisné šířce.

Úpadek slunečních hodin

Slunečních hodin se běžně využívalo ještě v 17. století a později. S příchodem pokroku, postupným rozvojem průmyslu a nových technologií, však začínaly ztrácet své kouzlo. Největší ránu utržily se zavedením pásmového času na Washingtonské konferenci v 19. století, kdy zcela ztratily svou praktickou funkci. U nás byl pásmový čas zaveden na počátku 20. století, a tak se i v našich zemích staly jen příjemným dekorativním prvkem a jejich praktické užívání zcela zaniklo.

Sluneční hodiny na doma?

Pokud se vám podobné dekorace líbí, sluneční hodiny vás fascinují a toužíte si je umístit na fasádu svého domu, možná vás potěší informace, že to není nemožné. Je ale třeba dbát na to, že čas plyne v přírodě trochu jinak, než jsme zvyklí my. Rozdíl mezi středním slunečním a pravým slunečním časem udává časová rovnice. 

Ke každému stupni zeměpisné délky je třeba připočítat 4 minuty. Rozdíl mezi jednotlivými regiony České republiky, by měl být méně, než 30 minut. Polohu jednotlivých míst najdete na webové adrese mapy.cz nebo taky zde: https://www.google.com/maps

Na návod k vytvoření kompletních slunečních hodin se můžete podívat tady.

Netroufáte si na podobný experiment? Můžete si sluneční hodiny nechat vyrobit na zakázku. Anebo, ještě lépe, vzít zavděk běžnými módními hodinkami s řadou užitečných funkcí.

Doplňující pojmy:

Nodus – značka na ukazateli, často ve tvaru kuličky, její stín ukazuje časové údaje (nebo i kalendářní)

Gnómon – toto slovo pochází z řečtiny a znamená “poznání.” Jedná se o ukazatele slunečních hodin, který je kolmý k ciferníku (využívaný již u starých Řeků a Egypťanů).

Střední sluneční čas – je náš běžný čas. Odvozuje se od místního poledníku. Každý poledník má svůj vlastní místní čas. Byl vytvořen uměle, aby se tak odstranily rozdíly, které vznikaly nerovnoměrným pohybem Slunce vůči naší planetě.

Pravý sluneční čas – měří se na sluneční dny. Čas jednoho slunečního dne je čas, který uplyne během jednoho otočení tohoto tělesa.

Středoevropský čas – pásmový čas ve střední Evropě. Na jaře se ve většině zdejších států převádí na středoevropský letní čas.